Před více jak rokem jsem dostal cenu za odvahu a k tomu slušný balík peněz. Nemyslím si, že jsem si odměnu zasloužil, jelikož jsem pouze řekl nahlas to, co bylo všeobecně známo. Proč jsem to řekl, jsem již mnohokrát na sebe prozradil. Ze zoufalství. Mnoho z nás si totiž myslelo, možná stále myslí, že v demokracii je vše dovoleno. Pokud do toho zakomponujeme úspěšnou komunistickou výchovu ve smyslu, kdo nekrade, okrádá rodinu a drž hubu a krok, tak místo demokracie máme democrazy. U nás v rudých Sudetech se máme opravdu permanentně crazy.  

S ohledem na to, že jsem si ocenění nezasloužil, tak jsem se rozhodl poslat finanční odměnu dál. Někomu, kdo si ji zaslouží. Zveřejnil jsem, že odměnu předám tomu, kdo chobotnici ROP Severozápad položí na lopatky. Mé obavy, že fronta zájemců bude dlouhá, stejně jako fronta na banány nebo toaletní papír, se nekonala. Vládce u nás v Sudetech máme stejné jako před 30 lety a soudružská převýchova stále funguje. Držíme hubu a krok.     

Poslední dny mne ovšem naplňují nadějí, že se odměny konečně možná zbavím. Významným adeptem je pro mne nyní usvědčený zloděj, který se rozhodl své kumpány prásknout. Musím napsat, že ani v tom nejdivočejším snu mne to nenapadlo, ale sliby se mají plnit.  

Netěší mne to. Uvidíme. Možná zítra budu mít za dveřmi dlouhou frontu adeptů. Třeba Páťu, Alexandra nebo tetu? Raději bych ovšem odměnu předal do správných rukou. Každý z nás může být hrdina, jsme přeci jedna práskačská rodina.    

 

PS: Výše uvedené není vtip.  

PPS: O jak velkou odměnu se jedná, si najděte sami. J